4. kapitola: Osudové setkání s Osudem

16. února 2014 v 14:27 | Marrei |  I'm Death, nice to meet you.
Týden a čtyři kapitoly?
Sakra.
Radši si na to nezvykejte, jsem nějaká akční, až mě to děsí.
Děkuji za komentáře a hodnocení, zbožňuji vás. ^^ (A Mer ještě trochu víc za betu a Chriss za tu druhou kapitolu Wolf soul. O:))



Nikde bylo zvláštní místo. Co bylo ale vůbec nejzvláštnější, byl fakt, že neexistovalo. Jednalo se o nicotu. Bílý prostor táhnoucí se do dáli vytvořený z obláčků. Kdekdo si myslel, že se ocitl v nebi, v ráji.

Pravda byla taková, že nebe ani peklo neexistovalo. Žádný bůh. Nepřivítal je tu žádný svatý. Tady byli jen lidé, andělé, Smrti jako já, když si našly chvíli k odpočinku, a Osud. A právě za ním jsem mířil.

Nechal jsem jít jejich duše. Obvykle se snažily najít někoho známého, své předky. Někdy to vzdaly, protože ti se už vydali dál. A nové duše později učinily stejně. Rozhodně jste se nemusel bát, že by tu bylo až moc mrtvých.

Sám jsem se vydal do jediné budovy zde. Dům byl postaven v klasicistním stylu lehce ozdoben. Vstup lemovaly dva iónské sloupy a nad ním se nacházel latinský nápis. Ani za ty roky jsem netušil, co je tam napsáno.

Neuměl jsem latinsky.

A taky jsem za Osudem chodil jen výjimečně a na takovou drobnost jsem jednoduše neměl čas.

Na recepci seděl anděl. Pokud si ho pokoušíte představit, zapomeňte na křídla. Představte si normálního, vysokého muže, blonďáka s modrýma očima, který i tak působí poněkud nevýrazným dojmem, a vy jste schopni si ho splést se stěnou.

"Dobré ráno," pozdravil, i když jsem netušil, jak může rozlišit, jaká je denní doba. Tady nahoře se to vůbec neměnilo.

"Dobré," oplatil jsem mu. "Můžu?" kývnul jsem ke dveřím vedoucím do kanceláře Osudu.

Přikývl. "Už tam na vás čeká."

Samozřejmě, neodpustil si mrknutí. Nesnášel jsem zdejší systém, kdy andělé o každém věděli vše. Byli to neuvěřitelné drbny. Nebylo nic nečekaného na tom, že tento konkrétní tušil, že má sexuální orientace úplně neodpovídala normálu době, ve které jsem žil, ani dalším několika staletím. A věřte mi, být homosexuálem ve středověku nebyla zrovna procházka růžovým sadem.

Jen mu jaksi uniklo, že než se vyspat s andělem, tak přežiju i tu ženskou.

Neobtěžoval jsem se zaklepáním. Osud věděl vše, i to, že si k němu jdete pro vysvětlení.

Seděl za stolem, díval se z okna. Zavřel jsem za sebou dveře a sedl si na židli. Nevěnoval mi přílišnou pozornost, to se už tak stávalo, přemýšlel a čekal. Tady v Ničem čas neplynul. Teoreticky by vám právě tato věc měla zajistit možnost cestovat v čase, ale nikdo se o to nepokusil. Nebyl důvod, stačí zemřít jednou, a pak se vydat dál, do dalšího života.

Konečně se po chvíli otočil. Tentokrát vypadal jako postarší pán. Abyste rozuměli - Osud nemá svou stálou podobu, může si ji měnit dle své libosti. A tak tu dnes přede mnou seděl někdo připomínající hodného dědečka, s šedým odstínem ve vlasech a jiskřičkami v očích.

"Harry," pousmál se na mě přátelsky, ale to jsem mu už nežral pěkně dlouho, "rád tě tu vidím, dlouho ses tu nestavil."

Přešel jsem to bez nějaké odpovědi. "Potřebuji vysvětlení," řekl jsem místo toho.

"Vysvětlení potřebuje mnoho osob. Myslí si, že potřebují znát odpovědi na všechny ty jejich otázky. Jak to vzniklo, kde se to tady vzalo, co bude po smrti… A stejně po čase zjistí, že i bez toho žili klidným životem, nemyslíš?"

Znovu nasadil svůj andělský úsměv. Netušil jsem, proč to dělá, musel vědět, že tohle mě nezastaví. Možná by to zabralo jen na nějakého čerstvě mrtvého člověka nebo na nadrženého anděla, ale na Smrt? Prosím vás…

"Potřebuji vědět, proč mě ten zatracený Louis Tomlinson vidí."

Osud se na mě překvapeně podíval. Pak vyhlédl z okna. Nemluvil. Vypadal, jako by přemýšlel, a mě to znervózňovalo. Ne. Přímo mě to štvalo. I přes to všechno i já mám právo jen na jednu trpělivost, až jsem se obával, že začnu řvát, možná i mlátit do toho příšerného stolu.

"Jak dlouho jsi Smrt, Harry?" zeptal se místo toho. Šokovaně jsem se na něj podíval. Pak jsem začal počítat.

"Devět set čtyřicet šest let."

"Pamatuješ si ještě na dobu, kdy jsi byl člověk?" pokračoval a já naprosto nic nechápal.

"Dobře, tak jinak. Když jsi byl člověk, viděl jsi smrt, myslím, že tehdy to byl Edward," řekl, když jsem se neměl k odpovědi.

Překvapeně jsem na něj zíral. To nemohla být pravda. Nemohla.

Ale byla.

"Takže on…"

"Se stane Smrtí, přesně tak," dokončil za mě.

"Proč?" zeptal jsem se a snažil se nějak vzpamatovat. Netušil jsem ani, proč mě to tak překvapilo. Tohle se občas stává, objeví se nová Smrt, jiná se zase vydá dál.

Ale Louis. Ten kluk vypadá, že je v patnácti na antidepresivech a má teď dělat tohle všechno? Vážně?

Osud vypadal, že váhá s odpovědí. "Proč?" zopakoval jsem.

"Meredith, Sára, Suvi, John a Fabio. Před několika lety si podali žádost o odchod. Už teď mají částečný úvazek. Bude potřeba osm nových," vysvětlil. Šokovaně jsem na něj zíral.

To nemohla být pravda.

To nedovolil.

Ne. Ne. Ne.

"Ne," hlesl jsem nakonec. "Řekl, řekl jste, že se to už nebude opakovat."

"Je mi líto. Mají na to právo, nemůžu jim v tom zabránit."

Lhal. Samozřejmě, že mohl. Napsal celé dějiny. Napsal všechno, co se kdy stalo. Mohl zabránit těm pěti, aby to udělali.
Aby udělali to samé, co v minulém století ti tři.

Adolf. Reinhard. Josef.

Naplánovali to tehdy s Osudem. Jednoduše to mohu shrnout třikrát třemi slovy.

Zatracených šest let.
Šedesát milionů mrtvých.
Druhá světová válka.

Víte, říká se, že když tohle děláte až moc dlouho, hrábne vám z toho. Budete chtít zkusit žít. Zapsat se do historie, protože jako Smrt vás nikdo nezná. Budete chtít pochopit, co lidí zbožňují na zabíjení.

Vlastně můžete odejít kdykoliv. Ale čím více let, tím lepší váš další život bude.

Na dlouhý život bez potrestání za zločiny, co stihl napáchat, a naprosto komickou smrt potřeboval Josef tři tisíce let.

Sára má čtyři tisíce.

Jděte do prdele, to nemůžou myslet vážně.

Jenže Osud se tvářil jinak.

"Těch lidí je na zemi až moc, Harry," řekl mi. Snad se mě snažil uklidnit. Nepodařilo se mu to.

"Takže nepopíráte, že to dopadne jako minule," konstatoval jsem a zamračil jsem se na něj.

"Ne, Harry. Bude to horší. Ale pak budete mít dovolenou," usmál se chlácholivě.

Zvedl jsem se a měl se k odchodu. Víc jsem vědět skutečně nechtěl.

"Harry," zavolal ještě za mnou, "Louis k tobě za dva roky nastoupí do učení."

Vztekle jsem za sebou praštil dveřmi, až anděl z recepce polekaně nadskočil.

Nemohlo to být horší.

Já skončil s Louisem na krku a svět čekala třetí světová válka.


Komentáře:
Meredith - Děkuji. Zbožňuji tě. Miluji tě. Promiň za tu Smrt. Vážně. O:)
Chriss - Přemýšlím, co bys dělala u mého normálního tempa. Týden a má to čtyři kapitoly, drahá. :D
Michato - Popravdě neznám, no. :) Ach, to jsem ráda, že by si někdo tu GoT přečetl. On to navíc bude děj jen ze začátku první série, takže... O:)) A děkuji moc, i když nevím, zda mě ta závislost má těšit, abych vás neměla na svědomí. :D
Lily of the valley - Vrhali, nevrhali, stejně to nebylo nic hezkého. O:) A plány teď již patrně znáš. A ne, Harry není k zahození, hodně dívek doufá, že by si je třeba vzal (a přitom Larry Shippers ví, co dělá po nocích :D). Díky moc. ^^
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Meredith. | 16. února 2014 v 14:36 | Reagovat

Tedy.
Má drahá (možná už i nejdražší; co se týče komentování, stáváš se jediným člověkem, kterému pravidelně komentuji!),
tohle
no
ty znáš můj názor na tu tvou "třetí světovou".
Ale na druhou stranu to vážně bude něco, protože upřímně Harry a Louis spolu, to bude vražedné.
(Nějak nevím, co dál psát, ale když už něco píšu, tak co kdyby si napsala nějakou jednodílovku? O:))

2 Chriss | Web | 16. února 2014 v 15:09 | Reagovat

*cítí se mírně zmateně*
Eh, eh, dobrá. Třetí světová? Lou jako žák Harryho? Sakra? (Nechci tu mluvit sprostě, tak se snažím krotit, ale kur_a mi to nejde!)

Koukej psát rychleji, nebo skočím na vlak a dojedu za tebou přinutit tvoje ruce psát!

A souhlasím s Meredith, napiš nějakou jednodílovku O:)

3 Michato | 16. února 2014 v 20:14 | Reagovat

Tak jednodílovku bych taky brala O:))
Ty ale jedeš. Už dlouho jsem neviděla autora co takhle plodí další a další kapitoly :D Teda, rozhodně si nestěžuju, právě naopak :D
Když budou oba smrťáci, tak kdyby došlo na ehm sex jich dvou, byl by to smrtčí sex ? :D (Promiň, musela jsem se zeptat :D)
Tohle je tak strašně hustotosmrtkovsky úžasnej příběh :3
Závislost na téhle povídce je doufám dobrá vlastnost :)

4 Lily of the valley | Web | 17. února 2014 v 9:57 | Reagovat

Jé, co bych dala za to, kdybych zvládala psát tímhle tempem! :)
Osud je napřesdržku. Tak trochu mi připomněl Brumbála "pro vyšší dobro" - lidí je moc, tak musíme najít někoho, kdo je vymlátí.
Je to strašně super! :D Vážně, vůbec nevím, jak ti dva vypadají (a vzhledem k mé alergii na podobné typy ani nechci), ale jako povídka je to k sežrání. ;)

5 IQY | 19. února 2014 v 18:14 | Reagovat

hech, veľmi zaujímavá myšlienka... chválim a hneď sa teším na pokračko :)))

dávam 10/10 :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama