7. kapitola: Co dokáže jeden pitomý polibek.

26. února 2014 v 17:59 | Marrei |  I'm Death, nice to meet you.
Já... omlouvám se, pardon, kamenujte, já vím, jsem zlá a hrabe mi a... všechno je nehorázně zvláštní a divné.

(A nemám ráda ty, co to čtou a přitom nekomentují. Děsíte mě, lidi. Zvlášť, když pak u vás na tuhle povídku najdu doporučení. Nemám vás ráda a přitom vás miluji. Chápete to někdo?)




Na to, že jsem si myslel, že se Louis po pár dnech jednoduše zhroutí, to šlo dobře. První dny probíhaly v poklidu. Občas se zdál nejistý a tu a tam jsem si pomyslel, že snad bude zvracet. Ale to mu nešlo mít za zlé, protože na tělo, které se při autonehodě změnilo do podoby jednoho velkého chuchvalce masa, krve a kostí, skutečně nebyl hezký pohled.

A přesto to pomalu bublalo a vřelo v něm, sám jsem si toho nevšiml. V jednu chvíli jsem se už skoro těšil na to, že, ačkoli se jednalo o příjemného společníka, se vrátím zpátky ke své poklidné samotě, kdy mě nikdo nebude obtěžovat. Společnost mi budou dělat jen mrtví. A válka. A pak… netuším, co bude dál.

Jako každou Smrt mě lákalo jít dál, konečně zažít normální život, protože ten náš nikdy nebyl krásný. Vždy se tam něco komplikovalo, něco bylo špatně. Stíhala nás jedna nehoda za druhou a lidé okolo nás umírali po tuctech. Jenže jsem nevěděl, protože i na tom sbírání mrtvých bylo něco krásného. A hlavně platilo čím víc odsloužených let, tím lépe. S necelou tisícovkou bych si mohl napsat jedině tak krátký či naopak dlouhý, ale naprosto nezáživný život. A pak si vyberte.

Ten den byl docela normální. Odnesli jsme nahoru zrovna pár milenců, co společně spáchal sebevraždu. Chtěl jsem se už vrátit, jít za dalším mrtvým, ale on jen zůstal stát a pozoroval oblaka.

"Louisi?" oslovil jsem ho. Neodpovídal, a tak jsem k němu přešel, opatrně se dotkl jeho ruky. Škubl s sebou a vrhl na mě dost ošklivý pohled.

"Nech mě na pokoji," odsekl, otočil se a vydal se kamsi do dálky.

"Hej! Počkej!" křikl jsem na něj a doběhl k němu. Znovu jsem ho chytl za ruku, tentokrát pevněji, aby se nemohl vyvléknout. "Ta… co se stalo?" zeptal jsem se.

"Ty se ještě ptáš?" oplatil mi nevěřícně a ošklivě se na mě podíval.

"Ech, jo? Protože netuším, co se to s tebou děje," odpověděl jsem popravdě.

A on se začal smát.

Byl to ten šílený, hysterický smích, kdy naprosto nevíte, co si o dotyčném myslet. Jen jsem ho pozoroval, přemýšlel, v duchu se vracel k uplynulým dnům… ale stejně na nic nepřišel.

"Fakt, proč se vůbec ptáš? To… to nikdo z vás nevidíte?" dostal ze sebe po chvíli a nechápavě se na mě zadíval. "Nevidíte to všechno, co se děje? Vy prostě jen… vy si to užíváte," konstatoval a hlas mu klesl, jak si to uvědomil.

"Co bychom si měli užívat?" zeptal jsem se a pustil jsem jeho ruku. Nerozuměl jsem mu. Co to vůbec řeší. O čem přemýšlí a co ho štve.

"Že děláte tohle. Sbíráte mrtvé jako jiní známky."

Šokovaně jsem na něj zíral. On si snad myslí, že náš to baví? Že jsme tím nadšeni, či co?

"Nesbíráme," odsekl jsem. Viděl jsem, jak při mém dalším pohledu ztuhl. "Jen je převádíme, protože to někdo do prdele dělat musí. Protože andělé se na to vykašlali už kdysi dávno a hodili to na nás."

Přistoupil jsem o krok blíž. Téměř jsem se ho dotýkal. Díval jsem se mu upřeně do očí. V té chvíli jsem netušil, co mě to popadlo, prostě jsem to dělal.

"Tak proč…" začal, ale přerušil jsem ho.

"Protože nám to vepsal Osud do životů. Všechno se od našeho narození přizpůsobilo tomu, že jsme Smrti. Viděli jsme věci, co jiní ne, byli jsme jiní. Některé za to chtěli upálit, zabít. A oni to stejně dělali. Jestli ti to vadí, zajdi si za Osudem, dej mu výpověď a odejdi." Otočil jsem se a vydal se pryč. Ani jsem netušil kam, prostě jsem jen šel. Potřeboval jsem to. Bylo to zvláštní a bolestivé. Nikdy bych netvrdil, že je krásné být Smrt, ale tohle jsem nechápal. Bylo to něco jako poslání, třebaže zvláštní. Ale bylo.

Slyšel jsem Louise, jak na mě volá. Neotočil jsem se. Jen jsem dál šel, neohlížel se. Nakonec mě ale dostihl.

A udělal něco, co jsem naprosto nečekal.

Chytil mě za ruku a otočil k sobě. Pak mě z naprosto nepochopitelných důvodů políbil.

Vytřeštil jsem oči a pokusil jsem se ho odstrčit, ale nešlo to. Jako kdyby se mé vlastní ruce vzpínaly proti dané myšlence, nechtěly přijmout fakt, že prostě nechci.

Odtrhl se ode mě po chvíli, která mi naprosto zvláštním způsobem připadala nekonečně dlouhá a stejně tak až příliš krátká. Jako kdyby nějaká má část chtěla, aby Louis pokračoval.

"Já… omlouvám se," dostal ze sebe a šokovaně na mě zíral, jako kdyby sám netušil, co ho to popadlo. "Já nevím…," pokračoval a vypadal jako malé štěně, co něco zničilo a teď toho lituje.

Svezl jsem se do oblak a díval se do nekonečné dáli. Políbil mě. Netušil jsem proč. Co ho k tomu vedlo, vždyť ten rozhovor. Nechápal jsem.

Ani fakt, proč se mi to líbilo.

Klekl se ke mně. Musel mi zamávat rukou před očima, abych vůbec začal vnímat.

"Harry, já…," začal, ale já jen zavrtěl hlavou.

"Proč?" zeptal jsem se místo toho a podíval se na něj.

"Já nevím," přiznal a s lítostí v očích se na mě zadíval, "asi… asi mi to jen připadalo správné, to udělat."

Chvíli jsme tam mlčky seděli. Netušil jsem, co mu na to říci. Ani on nevěděl, co říci. Bylo to zvláštní. Dvě Smrti, co jen šokovaně sedí Nikde a přemýšlí o tom, co se vůbec stalo.

Co všechno dokáže jeden pitomý polibek…

"Asi se mi líbíš," přiznal tiše po chvíli, "a… mám tě rád, Harry."

V ten moment jsem usilovně přemýšlel, jestli může Smrt dostat infarkt. Jen jsem na něj zíral a kroutil hlavou, protože mi to všechno přišlo tak divné, zvláštní a pokažené.

Nemůže mě mít rád. Nejde to. U nás ne, i když se nikdy nestalo, že by na to někdo z nás přišel tak brzy. Vždycky nám chyběla jedna věc, kterou jsme živým záviděli.

Láska.

Měl jsem sto chutí se začít hystericky smát. Nebo vtrhnout k Osudu s kulometem v ruce a zapomenout na fakt, že ten hajzl je nesmrtelnej.

Přemýšlel jsem, co jsem komu udělal, že mě tak potrestal.

Smrtí. Válkami. Láskou.

A co bylo nejhorší, i tím, že nějaká má část z toho byla nadšená. Protože to cítila naprosto stejně.


Komentáře:
Meredith - Ony mají mít názvy kapitol nějaký smysl? :D
Chriss - Pro rakvičku si zajeď to Terezína, prý je tam mají dobré... Já to ještě nezkoušela, Akiko jako naschvál do Egypta, a tak jsem nejela. O:)
Michato - Je to dobře, protože když už další pairing, tak tam cpu Ziama... A no, toho hodně lidí nemá rádo. O:)
IQY - Pravděpodobnost je mizivá, ale asi právě proto se to může stát. A ano, Osud, ten za všechno může, parchant.
Lily of the valley - Stále by tě to bavilo? I po tomhle dílu? O:) (Jo a prosím, vzhledem k mé skleróze, hlásit nový díl Posledního léta v pekle! Já pak zapomenu... nesnáším svou sklerózu...)
A zbožňuji vás, lidi, díky moc. ^^
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michato | 26. února 2014 v 19:59 | Reagovat

To je tak úžasný :) Tohle je vyloženě Polibek smrti :D Já nevím co víc říct :D Je to strašně cute a prostě je to superkalifradžilistikexpijalidózní :D :33

2 Lily of the valley | Web | 26. února 2014 v 22:41 | Reagovat

No jo, no jo... :) Dvě Smrti v Nikde. Nádherná idea. :)
Po takovým rozhovoru jsem to teda VÁŽNĚ nečekala :D Louis má rád hádky a usmiřování, jo? :-P

3 Fox Drake | Web | 27. února 2014 v 14:01 | Reagovat

Nesnáším tě.

4 Chriss | Web | 27. února 2014 v 16:26 | Reagovat

AFLKLAJFKLASJFLKFSDJUPKJHAFDSKJHKNDF.

(Miluju to slovo. Právě jsem ho vymyslela.)

Tohle byla moje reakce... ^^ Konečně něco víc, jsem se kurva (pardon, pani, pardon) nemohla dočkat. Teď už by to chtělo nějaké porno, nemyslíš?

(Chriss, kurva vole, chovej se slušně!)

5 Amissa | Web | 27. února 2014 v 18:07 | Reagovat

Aww, jsem neskutečně ráda, že jsem na tenhle příběh narazila :33 Je to úžasný! Skvělý nápad i dobrý styl psaní, hrozně se mi líbí to téma.
U věty "Dvě Smrti, co jen šokovaně sedí Nikde a přemýšlí o tom, co se vůbec stalo." jsem se vážně hodně smála :D Fakt, je to skvělý ^^ Těším se na pokračování :)

6 IQY | 27. února 2014 v 18:35 | Reagovat

no pekne sa nám to vyvíja!!
aj ja chcem!!

alebo... čo takto pozvať Osud, ten spankhartený Osud do Trojky??? a nech si to chlapci rozdajúúúúú  :)))))))

a držte si klobúky, jedeme z kopečka :)))

7 Lanaia | 28. února 2014 v 18:11 | Reagovat

Och prvé čo ti  musím povedať vlastne napísať je že : Dievča ty vieš upútať človeka.
No práve teraz verím v nejaké 18+ časti, pretože toto ma zabíja :DD  a uspokojilo by to moju malú dušičku ( Znie to nejako divne ) :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama