8. kapitola: Poslat Osud někam.

28. února 2014 v 18:46 | Marrei |  I'm Death, nice to meet you.
Já vás zbožňuji. Vážně, vážně moc. A děkuji moc. A omlouvám se, připadám si neskutečně provinile, ale nemohu jinak, víte?
A ano, jsem na názvy kapitol občas levá. Možná by se i hodilo: "Poslat Marrei někam." Uhm.

Betovala - jako vždy - má drahá Meredith. ^^




Netušil jsem, kolik času uběhlo. Vlastně žádný, když to tak vezmu. Byli jsme Nikde. Ale zdálo se mi to jako celá věčnost, zatímco jsme tam jen tak seděli. Díval jsem se do dálky. A přemýšlel. O světě, o neexistující spravedlnosti a hrátkách, co měl Osud tolik v oblibě.

"Harry?" oslovil mě opatrně. Jen jsem zavrtěl hlavou.

"Harry?" zopakoval to ještě jednou. A podruhé. A potřetí.

Pak ztratil trpělivost. Nahnul se ke mně a já, zakoukán do dáli, jsem si ho nevšiml. Povalil mě do oblak a přitom políbil. Dravě. Naléhavě. Snažil se ze mě dostat jakoukoliv reakci.

Patrně čekal odstrčení a nadávky, protože se tvářil téměř vyděšeně, když jsem mu polibek opětoval a přitáhl si ho blíže k tělu.

"Tohle…," zamumlal zmateně, když jsem ho pustil. Stále na mě ležel, ale nevadilo mi to. A jemu zřejmě také ne, když se neměl k odtržení.

"Ano?"

"Já… myslel jsem, že nechceš," zašeptal.

"Chci," pousmál jsem se, "ale nemůžu."

"Nemůžeš?" podíval se na mě nechápavě. Přikývl jsem.

"Nemůžu, protože… Jsem Smrt," řekl jsem prostě. "Nemůžeme milovat. Nejde to. Možná proto to pak všichni dělají…"

"Co dělají?"

"Čekají. A pak si píší své vlastní příběhy. Ty jediné Osud nemůže ovlivnit. Může jen příběhy ostatních k tomu přizpůsobit, ale jinak nic… Rozpoutávají války, vraždí miliony lidí… Je to směšné, protože vlastně jenom žárlí," musel jsem se smát, i když na tom nebylo nic vtipného. Ani hezkého. Byla to holá pravda, skutečnost tohoto žití.

"A jak nemůžete?" nechápal, smutně mě pozoroval, upíral na mě ta svá krásná modrá kukadla.

"Nemůžeme být spolu. Ani jako přátelé. Už to pár lidí zkoušelo. Jenže pokud je někdo na výcviku až moc dlouho a neodejde sám, při nějakém přemístění ho to prostě šoupne někam jinam…"

"Už jsi to zkoušel, že ano?" zeptal se. Přikývl jsem, i když jsem netušil, jak na to mohl přijít. Možná byl chápavější, než jsem si myslel.

"Jmenoval se Niall. Nebyl ve výcviku, potkali jsme se tady… Nepatřil mezi Smrti. Ale stejně nemohl jako my," vysvětlil jsem mu. Přikývl a položil mi hlavu na hruď. Chvíli jen tak ležel, díval se do dáli a o něčem přemýšlel.

"Ty to nesnášíš," konstatoval pak.

"Nesnáším každou vteřinu toho všeho. Někdy je to horší, někdy lepší…"

"A teď?"

"Teď je to vůbec nejhorší," odpověděl jsem. "Já… já ani pořádně nevím, co k tobě cítím. Jenže i tak vím, že to stejně nemá naději."

"Třeba má," odvětil optimisticky.

"Tak jdi nakopat Osud do prdele a řekni mu, že to chceš se mnou dělat celou věčnost."

Podíval se na mě s úšklebkem a jiskřičkami v očích. "Takže by ti nevadilo, kdyby ses vykašlal na odnášení mrtvých, zůstal tu a celý čas naplnil jen sexem?"

Tvářil se u toho tak nevinně, že jsem se musel rozesmát. Potěšeně mě sledoval.

"Ty jsi taky úchyl," řekl jsem mu s úsměvem, když smích odezněl. Zazubil se na mě a položil si hlavu zpátky na mě.

"Já vím, že to vyjde," zamumlal.

"Jsi neuvěřitelný optimista."

"To je špatně?" zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou, i když to nemohl vidět.

"Není, jen... jde vidět, že jsi ještě neodnesl hodně mrtvých."

"Takže ty jsi pesimista… Hm, víš o tom, že protiklady se přitahují?" vzhlédl a obdařil mě dalším kouzelným úsměvem.

"Jak jsi tady, jsi nějaký veselý," podíval jsem se na něj nevěřícně.

"Asi už nemám strach, že mi před očima zase někdo umře."

"Louisi, před očima ti každý den umřou i stovky lidí."

"To jo, ale čekám to. Není to jako padající strom na hřbitově." Zakroutil jsem nad ním hlavou. Byl… zvláštní. Naprosto. Měl jsem pocit, že každá jeho věta mě stále víc a víc k němu váže. Nechápal jsem, jak se tak rychle dokázal měnit. Stačilo k tomu málo.

Vlastně jeden pitomý polibek a nějaká ta minuta k tomu.

Jenže jsem na rozdíl od něj bezpečně věděl, že to nepůjde. Že je marné si stavět vzdušné zámky. Nikdy nic takového nemůže fungovat, protože existence Smrti má několik jednoduchých pravidel.

Nejste živí ani mrtví.

Živí vás nevidí.

Čas pro vás téměř neexistuje, ale nemůžete se vrátit zpátky.

A možnosti, které máte, vám nemohou dovolit, abyste byli s někým, s kým být chcete. Vaši společníci a společnice jsou jen mrtví. A vždy jen na krátký čas. Nemohlo to fungovat, nemohlo, a ta myšlenka se mi v mysli stále ozývala, zatímco jsme tam jen tak leželi. Vytvářela ozvěnu, šířila se celou mojí hlavou a já měl pocit, že se mi z toho v dalším okamžiku emigruje. Ale nestalo se tak.

"Měli bychom jít," zamumlal jsem. Přikývl a zvedl se. Podíval jsem se na něj. Byl mladý. Příliš mladý na to, aby byl Smrtí. Nezasloužil si to. Ještě víc než všichni ostatní.

Možná tu byla cesta, ale já ji v ten okamžik neviděl. I když jsem na ni vstoupil a udělal ten první, přetěžký krok.

Nahnul jsem se k němu a políbil ho na čelo. Přitom zamumlal několik slov. Jednalo se o stará slova, mladší Smrti je už neznaly. Ale nás je učili. Jako možnost, když se tehdy nováčci vybírali zcela náhodně. Nezvládali to a jejich učitel jim mohl pomoci. Osvobodit je z tohoto utrpení.

A poslat do jiného.

Nebylo to kruté, jak si můžete myslet. Někdy to bylo to jediné, co mohl starší udělat. Žádná jiná možnost.

Na okamžik jsem si připadal provinile. Díval jsem se na něj a on mi pohled oplácel. Sevřel mojí ruku v té svojí, ale já ho pustil. Odstoupil jsem o krok dozadu a věnoval mu poslední, lítostivý pohled.

"Harry, co to…," zamumlal, ale já jen zavrtěl hlavou. Měl jsem jít. Za jeho zády jsem už spatřil posla. A měl pocit, že se celé Nikde třese tichým hněvem Osudu.

"Omlouvám se," řekl jsem a myslel to upřímně. Měl jsem se za co omlouvat. Za mnoho a ještě víc věcí. Otočil jsem se k němu zády, myslel jsem, že to tak bude snazší. Nebylo, protože hned vzápětí jsem se chtěl otočit, vrátit se k němu, sevřít ho v náručí a nepustit ho.

Jenže už kvůli tomu tu bylo něco špatně. Neměl bych se tak snadno zamilovat. Tak to nechodí.

Nadechl jsem se, a pak se vydal zpátky na zem. Nechal jsem ho tam samotného a vrátil se k těm, co měli být již brzy mrtví.


Komentáře:
Michato - Stále je? (Děkuji, ale radši se ujišťuji, znáte to...)
Lily of the valley - Ano, to usmiřování... (Jak já jsem ráda, že mám úchylné čtenáře.)
Fox Drake - Já sebe taky ne.
Chriss - Zklamu tě, že to dřív napíšu tu porno jednorázovku, než že se to objeví zde?
Amissa - Ach, děkuji, moje. Za všechny ty komentáře. :3
IQY - Vysvětli mi, prosím, proč mě tvůj komentář pokaždé zabije. :D
Lanaia - Děkuji, děkuji moc. :3 Ale to samé jako u Chriss - počkáte si, merlinužel. O:)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 F. Drake | Web | 28. února 2014 v 19:01 | Reagovat

Furt tě nesnáším, ještě víc.

2 Lily of the valley | Web | 28. února 2014 v 20:53 | Reagovat

Ňu ňu... Mám je oba hrozně ráda, ale co to ten pošuk Harry udělal? o.O
Když jsem četla ten začátek, úplně jsem to cítila - i když to zní divně, v tu chvíli bych nejradši jela za přítelem, a že chci ten samý pocit ;-) (Což s jeho chřipkou - nevím, nevím :D )
Sakra, rychle s další, já chci vědět, co provedl! :)

3 Michato | 1. března 2014 v 10:00 | Reagovat

Jasně že to je pořád úžasný :D Nemůže to být veselý s duhou a štěňátkama, k týhle povídce se hodí lehce depresivní věci :D Mně se to prostě líbí a chci vědět, jak to s nima dopadne :))

4 Meredith. | Web | 1. března 2014 v 19:25 | Reagovat

Mar! (Vidíš? Neřekla jsem ti Elízo!)
Je to vážně úžasné. Líbí se mi ten vztah mezi nimi a pokud bych měla něco vytknout, tak to, že se dali dohromady tak rychle, ale Louis mohl Harryho milovat od začátku, že...
Je to vážně skvělé jinak.
Těším se na další díl.
:3

5 IQY | 2. března 2014 v 9:31 | Reagovat

ČO TO? AKO...?
huch, stratila som zdesením niť myšlienky... tak nádych, výdych a skúsiť obnoviť pohyb koliesok v zaseknutej hlave!

ležia na obláčiku v objatí, v bozku s nemožnosťou milovať?!
kurvafix! to sa ešte nenašiel nikto schopný nakopať riť Osudu za jeho podvraťácke hrátky, podmienky, možnosti a nemožnosti?! asi nie... vychádza mi to na Louisa... alebo žeby Harry?
obava silnie, preto podsúvam obom myšlienku na výkon spravodlivosti - Berte to ako poslanie, chlapi a konečne ukážte Osudu, kto je tu teraz pánom a kto koho skopne z okraja oblaku a kto si aspoň raz nabije sebaistú papuľu! /och doprdele a ja som chcela pozvať Osud do Trojky s L+H! no nie som kus slepice?? nie, Mar, neodpovedaj, ja to viem sama najlepšie! Som kus... /

no každopádne mám nepotlačiteľnú túžbu vidieť L + H ako sa kúpu v obláčiku lásky, ponorení v náleve možnosti milovať, užívajú esenciu splynutia duší... a nehorázne šukajú :)), až lieta pena zmyselnosti kamsi v diaľ... pred dvere Osudu a jeho anjelského klebetného tajomníka!!!

sorry, Mar, sorry, musela som to napísať, veď vieš, že som úchyl... či si nevedela? o, ou, tak už vieme...

/ chcela si vysvetliť, prečo vždy zomrieš pri mojom komente... hech, už to vieš? a ja tuším... /

6 Chriss | Web | 2. března 2014 v 13:01 | Reagovat

Prý "Poslat Marrei někam.". Tebe bych možná tam poslala k sobě do postele nebo k počítači, abys psala rychleji. (Nacpala bych ti do kapes spoustu energetických sraček, abys vydržela, nah.)

Jestli se nedá Harry dohromady, a bude protestovat proti téhle "osudové lásce", tak za tebou vážně dojedu a z očí do očí ti povim, co si o tom myslím! A pak ti možná tajně zaskočím na notebook pozměnit scénář, muhaha.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama