Šálek dobré kávy

8. února 2014 v 19:45 | Marrei |  One Direction
Zdravím. ^^
Doufám, že budu tak trochu ušetřena vysvětlování, kdo vlastně jsem. Nu, hodně lidí mě zná, třebaže by jim patrně byla povědomá spíše má jiná přezdívku. Ale věci se mění, život se komplikuje, někdy je proto potřeba jít dál, zkoušet různé možnosti a neohlížet se zpátky.
Dost ale o mně. Mám tu pro vás jednu povídku - Larry a na mě poněkud sladkou, ale kupodivu se mi i líbí. Louis, Harry, déšť, jedna kavárna...
Za múzu děkuji Nits, za betu Meredith a za úvodku Beth. Moc díky, holky! ^^



Pršelo, déšť se snášel na zem, na pospíchající osoby. Některé se schovávaly pod deštníky, jiné se různými, leč většinou neúspěšnými, způsoby snažily uniknout před studenou vodou snášející se z oblohy. Mezi těmi nešťastnými byl i jeden chlapec, možná už spíše mladý muž. Neobratně přeskakoval kaluže, v náručí pevně svíral brašnu a jeho mikina byla už naprosto nasáklá vodou.

Otevřel dveře a vpadl do tepla kavárny. Zavřel za sebou a chvíli jen postával na místě a nasával to příjemné teplo a sucho. Když se po chvíli rozkoukal, s nepříjemným pocitem zjistil, že všechna místa na dohled jsou obsazená. Pozdravil servírku, která okolo něj prošla, a vydal se do zadní části místnosti. Bohužel pro něj, neviděl žádný volný stolek, možná několik volných křesel, ale přeci se nebude k někomu cpát… Už se chystal odejít, vydat se zpátky do deště, možná zkusit štěstí v blízké čajovně, když ho oslovil neznámý mladík, jehož si předtím ani nevšiml.

"Hledáte volné místo?" zeptal se a pousmál se, když se na něj Louis otočil. Byl zhruba stejný jako on, hnědovlasý a zelenooký. Pohodlně se usadil ve svém křesle, bez bot a zachumlaný do pleteného svetru. Na stole před sebou měl napůl snědený čokoládový dort a šálek kávy.

"Ano," přiznal a ještě jednou se rozhlédl po kavárně v naději, že by někdo již odešel.

"Přisedněte si, pokud chcete."

Louis na muže vykulil oči, ale ten to myslel zcela vážně, jak se zdálo.

"Děkuji. Já… doufám, že tu na někoho nečekáte, nebo tak něco." Sundal si mikinu a opatrně ji pověsil na věšák, sám se usadil do volného křesílka.

"Nic se neděje," pousmál se kudrnáč. "Vlastně už tu schůzku mám, víte, se Shakespearem," výmluvně nadzvedl několik listů papíru.

Louise to rozesmálo. I když si hned v zápětí uvědomil, že to možná bylo poněkud nevychované, ale mladík se jen příjemně usmíval. V tu chvíli za nimi přišla servírka. Louis si jako vždy objednal jedno cappuccino a malinový dort.

Pak se konečně sklonil k brašně a vytáhl si své věci. Chvíli listoval v deskách, než narazil na ty správné poznámky.

"Také máte rande?" zeptal se s úsměvem stále jeho poněkud neznámý společník.

"S vodním režimem rostlin. Váš přítel je přitažlivější."

Tentokrát to byl kudrnáč, kdo propukl v smích. Lidé sedící u vedlejšího stolku se na ty dva nespokojeně podívali.

"Mimochodem, mohli bychom si tykat? Pokud by to nevadilo, samozřejmě," navrhl hned, jak záchvat smíchu odezněl.

"Louis."

"Harry."

Další smích, jenž se objevil z naprosto neznámých důvodů.

"Takže ty studuješ biologii?" zeptal se Harry po chvíli a Louis přikývl.

"Ty literaturu?" oplatil mu, ale kudrnáč zavrtěl hlavou.

"Herectví." Louis obdivně hvízdl a vysloužil si za to jeden nechápavý pohled.

"Vždycky jsem obdivoval lidi, co dokážou dělat umění," vysvětlil, ale Harry jen pokrčil rameny.

"Nic na tom není."

"To si myslíš ty, já jsem byl rád, když jsem měl slohovku za čtyři," zatvářil se naprosto nevinně a nechal se propalovat kudrnáčkovým absolutně nechápavým pohledem.

"Ty jsi fakt řekl čtyři?"

Louis přikývl. Harry na něj dál zíral, pak zavrtěl hlavou a něco si pro sebe zamumlal. Modrooký to nechal plavat a sklonil se k učení. V momentě, kdy zjistil, že tam má zrovna transpirační proud a všechny ty koheze a adheze, se pustil do dortu, který mu v průběhu jeho rozhovoru s Harrym přinesla slečna, i když jí nevěnoval přílišnou pozornost.

"Neoblíbené téma?" nadhodil Harry při pohledu na něj.

"Ne zrovna záživné," upřesnil.

"To chápu. Taky pak jím," doplnil kudrnáč při spatření poněkud nechápavého pohledu. "Ale musím uznat, že v tom kavárna na učení ideální není."

"Radši chodím do parků. Jenže dneska…" Louis se výmluvně zahleděl ven. Stále pršelo, i když se déšť ustálil a už se nejednalo o takovou průtrž, co ho předtím zastihla.

"Já zas k tomu někoho potřebuji. A nejlíp ještě pohodlnou postel, ale pohovka stačí taky."

Modroočko se na něj nechápavě zadíval. Nemusel se ale ani ptát, Harry se do vysvětlování pustil sám.

"Z neznámého důvodu mi to do hlavy jde nejlíp, když vedle mě leží nějaký sexy kluk, a když můj mozek pochopí, že čím dřív ve mně bude scénář, tím dřív bude sex."

Velmi, velmi špatný nápad se zrovna v tuto chvíli rozhodnout usrknout ze svého cappuccina. Louis překvapeně vyprskl a začal kuckat. Tohle nečekal. Vážně ne. Předtím to s tím přítelem myslel jen tak z legrace, ostatně označit Shakespeara jako přítelkyni by bylo poněkud zvláštní. Ale že se mu tu kluk, kterého sotva zná, přizná k homosexualitě?

"Dobře, s tvou schopností pít se už té čtyřce nedivím," zasmál se kudrnáč a Louis na něj šokovaně pohlédl.

"Pardon, ale ty se ještě divíš?" zeptal se a nadzvedl obočí. Harry zvážněl.

"Omlouvám se, pokud ti to vadí, já… většinou zapomínám," mluvil páté přes deváté, ale Louis to pochopil, alespoň částečně.

"To je v pořádku. Jen mě to… překvapilo. Člověk nepotkává každý den někoho krásného, komu by ani kvůli té nejzákladnější věci nevadilo, kdyby s ním chodil."

Role se obrátily. Tentokrát se pousmál Louis a Harry na něj jen nevěřícně koukal, ústa otevřená a netušil, co na to říci.

"Ty taky…?"

"Ano," Louis přikývl a s povzdechem se podíval na papíry. "Měl bych se konečně začít učit."

"Nápodobně. Času na probírání vztahů bude dost později."

Louis se znovu zakuckal, tentokrát to byl dort. Patrně by si měl zvykat, ale nakonec jen zakroutil hlavou a přinutil se ke čtení složitého textu, ze kterého by normální člověk pochopil patrně jen spojky a předložky. Ale on se v tom vyznal, četl to stejně snadno jako jiní abecedu. Šlo to dobře. Tedy až do doby, kdy vzhlédl, aby zas trochu upil už poněkud vychladlého nápoje, a jeho zrak padl na Harryho.

Seděl ve svém křesle, nohy pod sebou a oblečený v pleteném svetru, který mu byl poněkud větší. S neposednými vlasy Louisovi připomínal kotě. Velké, roztomilé kotě. Nedokázal od něho odtrhnout zrak, i když netušil proč. Něco ho na něm fascinovalo a ze stejného důvodu se ani nedokázal pořádně soustředit. Nechápal to. Všeobecně s hezkými muži ve své blízkosti problém neměl, ostatně celý minulý semestr musel přežít hodiny jednoho velmi přitažlivého doktoranda.

Nakonec se přemohl a vrátil se k učení. Do hlavy si to musel rvát, ale když po chvíli přestal vnímat, kde je a s kým, o něco se to zlepšilo. Nevnímal nic kromě rostlin, vody, xylému, cévic a kdo ví čeho ještě. Nepovšiml si ani, že se venku setmělo a déšť se změnil v lehké poprchávání. Kavárna se začala vyprazdňovat.

Na stole před nimi přistály klíče. Louis podzvedl hlavu, ale to už se servírka měla k odchodu.

"Nezapomeň zamknout," říkala právě Harrymu. Ten protočil oči, ale přikývl. Dívka se na něj usmála, a pak se vydala pryč, nechala je tam samotné, jak si Louis vzápětí uvědomil. Jen on a kudrnáč.

"Ségra," vysvětlil Harry svému poněkud zmatenému společníkovi.

"Měl bych asi už jít," nadhodil Louis.

"Jestli už chceš," kudrnáč pokrčil rameny. "I když mluvit ti do toho nemůžu. Navíc je pravda, že nemám ve zvyku někomu vykouřit hned v den, kdy jsem ho poznal," zatvářil se poněkud zklamaně. Student biologie to už čekal, ale ne že by v ten moment neměl sto chutí praštit hlavou o stůl, něco ho na jeho přímosti vyjadřování štvalo.

"Ale můžu něco zkusit? Ještě než mi odejdeš?" zeptal se Harry a Louis váhavě přikývl.

Kudrnáč opustil své místo a jen v ponožkách k němu přešel. Uchopil jeho tvář do dlaní. Louis se nebránil, i když tak nějak podvědomě tušil, co přijde. Harry ho políbil. Něžně a opatrně, jako kdyby modroočko bylo malé, roztomilé zvířátko, které nechtěl vylekat.

Možná ho překvapilo, když Louis začal spolupracovat, přitáhl si ho k sobě do náruče a polibek prohloubil. Čas se pro ty dva zastavil, ale v momentě, kdy se od sebe odtrhli, jim připadalo, jako kdyby to vše trvalo pouhý zlomek vteřiny.

"Můžu se stavit zítra?" zeptal se lehce červený Louis.

"Samozřejmě," pousmál se Harry. "Dostanu tvé číslo?"

Louis přikývl, natáhl se do brašny pro zvýrazňovač, a pak ho napsal na kudrnáčovu ruku, který se jen smál, lechtalo to. Modrooký odolal pokušení tu zůstat, lechtat ho a pozorovat jeho smích. Bylo pozdě, musel domů. A také měl pocit, že to pro dnešek už stačilo.

Ostatně, jak věřil, měli pro sebe ještě celou věčnost.

Harry ho doprovodil, ve dveřích ho ještě naposled políbil. Pak se Louis otočil, a ač nerad, vyšel ven do jemného deště. I když ho nevnímal, jeho myšlenky se stále točily okolo kudrnáče. Nedokázal jen jít, dvakrát se otočil a zamával mu, Harry stál ve dveřích a pozoroval, jak odchází.

Ještě předtím, než Louis došel domů, přišla mu esemeska. Když si ji četl, usmíval se, jako kdyby byl ten nejšťastnější muž pod sluncem. Možná jím i byl.


Krásně líbáš. A rty ti chutnají po malinách. Snad přijdeš zítra, přeci mě nenecháš s Julií. - H.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Meredith. | 8. února 2014 v 19:59 | Reagovat

Bylo mi potěšením ti dělat betu. Vážně.
Takže moc slashe nečtu a když už tak to musí být vážně něco, což tohle splnilo.
Líbí se mi, jak lehce píšeš, jako by nenuceně a tak, že se mi to neskutečně líbí.
Líbí se mi ten kousek, kdy Harry řekne, že má rande se Shakespearem a to jak se oba k sobě chovají. Je to vážně takové roztomilé a prostě úžasné.
Nějak nevím, co ti napsat dál, jen to, že doufám, že budeš psát hodně, mám strašnou chuť na přečtení něčeho od tebe!

2 Michato | 8. února 2014 v 20:13 | Reagovat

To je úplně awesome :33333

3 Angie | 8. února 2014 v 20:49 | Reagovat

Panebožee:33 toje boží!:33

4 Chrissy | Web | 8. února 2014 v 20:54 | Reagovat

Aww! To je roztomilost! :3
Až moc upřímný Harry ve velkém svetru. Louis chutnající po malinách. Kavárna, dortíky, déšť, Shakespear.. To je prostě sen! :D :3
Píšeš krásně, neskutečně moc se těším na něco dalšího, co napíšeš! :) xx

5 Elíís | 9. února 2014 v 18:40 | Reagovat

Nádherné. Miluju to.

6 Little Me | Web | 22. února 2014 v 23:21 | Reagovat

Jediný co mě napadá, je říct aw. Úplně před sebou vidím to kudrnatý pako ve velkým svetru s těma jeho poznámkama (: moc pěkná povídka, fakt se mi líbila! (:

7 Domča | Web | 1. března 2014 v 19:08 | Reagovat

aaaaach! toto bolo dokonalé :3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama