14. kapitola: Začalo to v Haagu.

28. března 2014 v 18:12 | Marrei |  I'm Death, nice to meet you.
Já vím, vím, mělo to být už včera. Ale já se učila. Ne že by to k něčemu bylo, když uvážím, jak naše drahá češtinářka sestavuje testy, a fyzikářka vzorečky napíše na tabuli, takže to pak dám v pohodě, že. :D
Příjemné počtení a komentuje, potřebuji vědět, co si o tom myslíte. O:)

Ze betu děkuji Petí. ^^




Nenáviděl jsem ten sál. Prostorný a zdánlivě nekonečný, v domě Osudu. Nepoužíval se příliš často. Jen v těch situacích, kdy náš drahý Osud něco musel říci většímu počtu Smrtí, andělů a tak podobně. Dnes to tu bylo pro Smrti. Pro všechny.

Z nějakého neznámého důvodu lidé nabyli pocitu, že Smrt je jen jedna. A je to žena, stará, vrásčitá, oděna v černém a s kosou přes rameno. Ve skutečnosti Smrtí bylo několik stovek. Znal jsem z nich přibližně polovinu, zatímco Louis jen udiveně šel po mém boku, vrhal poněkud vyděšené pohledy na všechny okolo. Přišlo mi to komické - nebyl to ani den, co jsem byl já na umření, zatímco se on jevil jako ten silný a odolnější. Jako bychom si tuto vlastnost mezi sebou přehazovali jako míček při tenise.

Občas jsem s někým prohodil pár slov, představil dotyčného Louisovi. Málem stihl urazit Anittu, i když to nebylo nic těžkého, pokud jste se na ni dívali delší dobu. Vypadala totiž jako dítě, respektive zemřela v necelých deseti letech na počátku našeho letopočtu. Ale dospěla, a tak se dalo v klidu tvrdit, že je vyspělejší než většina ostatních Smrtí.

Chvíli jsme se bavili, pak se každý vydal svým směrem. Naše místa byla vepředu, zatímco ona se usadila několik řad za námi.

"Ona vážně říkala, že je rok 2019?" zeptal se mě, když jsme se posadili na židle s cedulkami "Harry" a "Louis".

"Ano. Trochu nás to posunulo v čase, to se prý občas stává."

"Trochu?" podíval se na mě nevěřícně. Pokrčil jsem rameny.

"Buď rád, že to nebylo několik století, to by ses nedomluvil."

Pobaveně nad tím zavrtěl hlavou, ale nic neřekl. Na pódium před nás totiž dorazil Osud. Oblečený v černém oblečení, jako kdyby dopředu držel smutek za všechny ty mrtvé lidi. Vtipné, že? Vždyť on jediný by tomu mohl zabránit. A neříkejte, že ne. Jen on ví, kdo nařídí všechny ty vraždy a popravy, kdo za všechno může. Navíc způsobit "náhodu", při které se dotyčný tak trochu ocitne pod koly právě projíždějícího vlaku, přeci není tak těžké, ne?

Osud chvíli počkal, než se místnost utišila. Působilo to děsivě. Spořádané a mlčící Smrti, co jen čekají na pokyny, kde v následujících letech budou sbírat mrtvé. Kdo si odpočine v nějaké neutrální zemi a kdo se bude tahat s lidmi po tisících.

"Pěkný den, rád vás tu všechny vidím," začal. Málem jsem si nahlas odfrkl. Nikdo - ani Osud - nechtěl vidět Smrt. Říkalo se tomu pud sebezáchovy. "S tím, co se děje, jste již seznámeni, jen pak, Rachel," obrátil se na ženu sedící několik míst vedle mě a Louise, "vysvětli to pak Harrymu a Louisovi."

Přikývla a já si povzdechl. Samozřejmě, že se něco stalo, vždycky se něco stalo. Atentát, anexe nějakého státu, občanská válka. Radši jsem ani hlouběji nepřemýšlel nad tím, co to bylo tentokrát. Rachel to pak vysvětlí.

"Přejdeme tedy k hlavnímu bodu programu," natáhl se za sebe a rozhrnul závěs, za kterým se objevila mapa. Ozvalo se sborové zalapání po dechu.

Tu mapu znali všichni, co přenášeli mrtvé už při minulé světové válce. Zobrazovala svět. A hustotu mrtvých v následujících letech. Světle modrá odpovídala normálu. Čím víc bylo místo červenější, tím to bylo horší. Vrcholem ale byla fialová. V minulosti se zjevila jen na málo místech. Stalingrad, Verdun, Osvětim. Pouhé tečky, které sice děsily, ale nejednalo se o nic tak strašného.

Teď zabírala neuvěřitelné plochy a v místech, kde končila, automaticky přecházela do děsivé rudé. Celý svět - snad s výjimkou několika ostrůvků a Antarktidy - se topil v rudé. V krvi a mrtvých.

Louis se ke mně naklonil. "Co znamenají ty barvy?" zeptal se šeptem.

"Červená je nadprůměrný počet mrtvých. Čím rudější, tím horší."

"A fialová?"

"Když ti řeknu, že to byl takový Stalingrad, bude to stačit?"

Přikývl. Podle jeho výrazu se dalo poznat, že pochopil. To, co věděli už všichni v této místnosti.

Svět byl v prdeli.

My jsme byli v prdeli.

A člověk, který to způsobil, se jen usmíval a čekal, až se zklidníme. Trvalo to poněkud dlouho, ale co naděláte. I když to zatím byla jen čísla udávající počet mrtvých, nám to řeklo hodně, viděli jsme ty lidi už teď. Po všech našich zkušenostech tomu nebylo možné uniknout. Někteří živí to zvládli. Pro ně to bylo jen čísla, v životě neviděli mrtvé dítě, mrtvou ženu, mrtvého kamaráda… nic. Nevýhoda Smrtí - i když se zdálo, že všechno zvládáme a jsme naopak sadisti, často jsme z toho byli víc na prášky než živí, co to viděli. S tou nevýhodou, že nám žádné prášky nezabíraly.

Postupně Osud začal rozdávat území. Někdo dostal jen jedno, jiný víc oblastí s tím, že začátek války bude tam a na konci někde úplně jinde. Na jednu oblast připadalo i několik Smrtí.

Bral to hezky od konce místnosti. Slyšel jsem úlevné vydechnutí Báry, když ani jedno z jejích území nebylo fialové, nanejvýš trochu víc rudé. I to byl úspěch. Znervóznil jsem v momentě, kdy se blížil k prvním řadám.

Ke mně. A Louisovi.

Rozdělí nás, nebo ne? Nemusel by. Zbývalo docela dost fialové a já si vzápětí uvědomil proč.

Dopředu posadil starší Smrti - snad jen s výjimkou Louise - a když jsem se porozhlédl, došlo mi, že každý z nás nějaký čas strávil i prací v koncentračním táboře či na nějakém podobném ohavném místě.

Skvěle. Jako kdyby jedna praxe nestačila.

"Harry, Louis," oslovil nás a mně se částečně ulevilo. Oslovil nás dohromady, to by nemuselo být špatné. "Haag, ostrov Honšú, potom ještě… jistě, Aljaška a Kalifornie. Nakonec Normandie a Londýn."

Při pohledu na mapu jsem zaúpěl. Všechno fialové. Naprosto všechno. Každičký zatracený kilometr.

Ale patrně jsem zešílel, protože tento pocit byl vzápětí zažehnán jiným, lepším.

Budeme spolu. S Louisem.

Minimálně tak dlouho, jak spolu lidé budou bojovat a umírat. Znělo to šíleně a ošklivě, ale vůbec poprvé jsem za to byl rád.


Všechno zlé je k něčemu dobré, ne? A naše společná cesta započne v Haagu. Co tak hrozného by se mohlo stát v městě, kde sídlí Mezinárodní soudní dvůr?


Komentáře:
Nits - Už jsme si povídaly, že? Tolik krásných možností máš...
Fox Drake - Odi et amo?
Lily of the valley - Víš, kolik mých postav by to udělalo? Sebralo se a zabilo mě velmi, velmi ošklivým způsobem za to, co jsem jim provedla - či snad zamýšlela provést? :D
IQY - Ach, ten film neznám, Matrix neviděla (a víc znám kupodivu ten matrix z biologie :D). A to menu bych si dala, zní to dobře! ^^
Michato - Zapisuji do docházky. :D Děkuji moc, moje. :))
Chriss - Prý krátký komentář... A to znáš ty moje, že ano. O hvězdičkách vím, samozřejmě, sleduji je, koukám, těší mě. I to vědomí, že to někdo čte a nepíše mi komentář plné výtek... I to je svým způsobem odměna. (Ne že bych ty výtky nepotřebovala. :D) Děkuji ti, drahá. :))
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petí. | Web | 28. března 2014 v 18:15 | Reagovat

Slíbila jsem ti koment, máš ho mít. Jen nějak nevím, co napsat, když jsem ti už nějak všechno napsala do chatu.
Líbí se mi to, vážně moc, máš strašně velkou slovní zásobu, což dělá ten příběh ještě lepším.
Občas mě fakt sereš s těma válkama a taky s těmi konci, ale to už víš. :D
Boží, boží.^^

2 nitts | Web | 28. března 2014 v 19:45 | Reagovat

...............................................................................................................................................................................................................................................................................
Ehm.
Takže...
CO.
ne.
ty seš asi... já nevím, ne? Jestli ty Smrti zabiješ, zabiju tě. Prostě tě zabiju. Ty jsi DĚSNÁ. A ŠÍLENÁ. a VŠECHNO.
ale stejně už chci další díly, you know, abych věděla, jak to skončí....

3 IQY | 28. března 2014 v 20:42 | Reagovat

hoooch, som ľahúčko zmätená a prosím si ujasniť Tebou načrtnuté reálie :)

- takže mapa za Osudom je z roku 2019?
- tvrdíš, že Osud je človek?

tiež ma zaujíma vysvetlenie Rachel pre H+L ( snáď príde v pokračku )

sorry, Marr, dnes mi to fakt nemyslí, som vycucnutý blbejš a tak to potom vyzerá v komente :))

ale nie je všetkým dňom a Smrtiam koniec, sú to húževnaté potvorky s ostrými drápkami zo sametu a milosrdnou kosou :)

píš, dievča, potrebujem odpovede a díky že si :)

4 Lily of the valley | Web | 28. března 2014 v 21:23 | Reagovat

Aaaa, já chci vědět, co zamýšlíš se světem! Val to dál, tohle se nedá, celej svět zdecimovaný, jůůů... :P To zní skvěle!
Jinak jsem to četla nadvakrát, ale stále super, tak stále nevím, co dál komentovat. :D

5 F. Drake | Web | 29. března 2014 v 19:42 | Reagovat

A vyspí se spolu někdy?

6 IQY | 29. března 2014 v 20:03 | Reagovat

[5]: to by aj mňa zaujímalo, doprdele práce!

7 Marrei | 29. března 2014 v 21:01 | Reagovat

[3]: Ano, mapa je z roku 2019 - co se tyce uzemniho cleneni apod., barvy se vztahuji i k nasledujicim rokum. A jestli je Osud clovek? Nu, vypada tak, s lidmi toho ma mnoho spolecneho, ale preci jen, jehonesmrtelnost a dalsi veci z nej delaji nekoho ojedineleho. :)) (A omlouvam se, ze odpovidam az ted, predtim jsem se k tomu nejak nedostala.)

A sex bude, damy. Je jiz zanesen do mych planu a kvuli vam tam ma sve pevne mistecko. Zatim je dost nejisty konec, mam tri moznosti a nevim jaka by byla nejlepsi. :D

8 Michato | 29. března 2014 v 21:07 | Reagovat

Tak na tohle se těším :D Proč mají naše Smrtky tak moc území ? :D
A to s tím sexem. Řekla bych, že ty jim asi nic romantickýho nedopřeješ co ? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama