Azkabanská tajemství 2

23. března 2014 v 18:54 | Marrei |  Azkabanská tajemství
Druhá kapitola Azkabanských tajemstvích. Jsem ráda, že se setkala s takovými ohlasy a snad vás ani touto kapitolou nezklamu, třebaže vás čeká poněkud jiný úhel pohledu a spoustu nevyřešených otázek. Příjemné počtení, za komentáře a názory budu jen a jen ráda. :))




Porada Fénixova řádu se chýlila ke konci. Něco těžkého přitom viselo ve vzduchu. Strach, obavy. Dokázali sice dopravit Harryho Pottera do bezpečí, které skýtalo Grimmauldovo náměstí, ale někdo tu chyběl. Někdo velmi důležitý.

Už třetí den.

Když někdo nedorazil na první smluvenou schůzku, možná to dalo důvod k obavám, ale přešlo to. Vždycky, když se objevil druhý den, živý - ať v pořádku či zraněný - avšak stále živý. Pokud vám ale někdo scházel už třetí den, bylo to zlé. Naprosto zlé. Netušili jste, zda je mrtvý, co se s ním stalo.

Nevědomí je to nejhorší, s čím se ve válce můžete setkat. Ale patří to k ní podobně jako smrt. Provází ji to na její cestě skrz dějinami, vkrádá se do myslí bojovníků a přidává jim ošklivé, šílené obrazy. Výjevy, jak vaši přátelé umírají, bezmocní a umučení.

Doufáte, opakujete otázky.

"Severusi?" zeptal se ho Brumbál, když se porada chýlila ke konci. Profesor lektvarů zavrtěl hlavou. Nevěděl nic, žádné nové zprávy.

"Pověz mi, Srabusi," oslovil ho Sirius, "kdybys něco věděl, řekl bys to? Nebo ji nechal umřít jako spoustu jiných nevinných lidí?" do hlasu se mu vkradl obviňující tón. A přitom na vině byla jen prostá obava smíchaná se starou nenávistí. Věděli to všichni v místnosti, která se náhle ponořila do ještě většího ticha. Pohledy se přesouvaly z Blacka na Snapea, mlčky, jako kdyby se všichni báli do toho zasáhnout, jakoby se jednalo o bitvu, která se jich netýkala.

"Pokud se nepletu, tak věděla, do čeho jde. Všechno má svá rizika. Mimo zavírání se ve vlastním domě, samozřejmě," odsekl, postavil se. Obrátil se k Brumbálovi, ignorujíc Blacka, jak cosi říká, možná i křičí, kdo ví. Kývl hlavou, a pak se otočil k odchodu.

V momentě, kdy otevřel dveře kuchyně, se stalo hned několik věcí naráz.

Ozval se zvuk signalizující přemístění se. Osoba současně ztratila rovnováhu a zhroutila se přímo na Snapea. Ten ji překvapeně chytil, jen tak tak, aby nespadla na zem.

I když Sirius viděl Jane naposled před třemi dny, teď ji nepoznával. Jako kdyby se jednalo o jiného člověka. Potrhaný plášť a krvácející rána na paži, nepřirozeně ohnuté zápěstí, oči, které se samy zavíraly. A obličej, který vypadal, jakoby patřil někomu, kdo právě málem dostal mozkomorův polibek.

Nedokázal se ani pohnout. Cítil, jak ho Remus odstrčil na stranu a pomohl Severusovi s ženou, položili ji na stůl, ze kterého jedním pohybem hůlky odstranili všechny v té chvíli naprosto neužitečné věci.

"Bude potřebovat lektvar. Měla by mít u sebe přísady," spolu s tím jí Snape rozhrnul plášť, nedbal na zraněnou ruku, začal pátrat po jakékoliv lahvičce či váčku obsahující všechno potřebné. Nedostal se moc daleko, protože ho Black odstrčil, přišpendlil na zeď a rukou svíral hrdlo.

"Ani se jí nedotkneš," zavrčel, "vypadni. Prostě vypadni."

Zmijozel se pokusil o obranu, ale někdo ho předběhl. Žena.

Jane se pohnula, oči upřené na dva muže, od dětství žijící ve vzájemné nenávisti. "Nech ho," tichý hlas byl v té chvíli hlasitější než křik. Sirius se na ni překvapeně otočil. "Prosím," dodala. A něco tím zlomila. Jakousi přepážku v jeho hlavě. Pustil Snapea a dovolil mu se vrátit k Jane.

"Kde?" zeptal se rovnou, znovu se chopil pláště. Neodpověděla, síla se vytrácela po proudech, na slova už nezbylo místo, musela zůstat při vědomí, nesměla se propadnout do těch černých hlubin, co by ji pohltily a dost možná už nikdy nevydaly zpět na světlo. Jen její ruka sjela níž, ke skryté kapse, napověděla cestu a to stačilo.

Vytáhl malý sáček, na pohled nenápadný a obyčejný. Přitom něco, co lidem, jako byla ona, zachránilo život. A ne jednou.

Z ničeho vykouzlil hrnek, naplnil ho vodou a dalším pohybem ji dostal na teplotu varu. V rychlosti začal do bublající kapaliny vhazovat jednotlivé přísady, nejrůznější bylinky, kousky mozkomořího pláště, dračí krev a nakonec jedna jediná kapka jednorožce. Opatrně směs promíchal, zkontroloval teplotu, pak se otočil k ženě. Téměř neznatelně přikývla.

"Lupine, nadzvedni ji," otočil se k druhému muži a nevšímal si jeho nedůvěřivého pohledu. Počkal, než to udělal, přičemž na sobě cítil pohledy všech ostatních v místnosti. Nikdo z nich mu tu nedůvěřoval, možná ani Brumbál. A to ani netušili, co ještě musí udělat.

První to pochopil Lupin. Chytil ho za ruku, v níž Severus opatrně svíral hrnek, nehledě na teplotu vody. "To nemyslíš vážně," hlas vlkodlaka byl nasycen oprávněnou obavou.

"Jestli nechceš, aby ti tu umřela v náručí, myslím."

Ruku odstrčil a horký nápoj přistrčil k vyprahlým ústům. Jane je sama otevřela, navzdory vědomí toho, co přijde. A přišlo.

Co všechno zvládnete přetrpět proto, abyste přežili? Jak moc silný je pud sebezáchovy, když vám hrdlo spaluje vařící voda, šíří se tělem, každou buňku spaluje a uvrhá do svého vlastního hořícího ohně. Lapáte po dechu, nedostává se vám drahocenného kyslíku, myšlenky se splaší, všechny křičí v tom samém okamžiku. Lidé na vás mluví, ale vy je neslyšíte. Všechno je tak neuvěřitelně vzdálené.

Vzpomněla si. Ve veškerém zmatku jediná vzpomínka vyplynula na povrch, rozprostřela se, chladivý led v hořící lávě.

"Jsi si jistá?" zeptal se starostlivě a pohladil ji po tváři.

"Samozřejmě, Jamesi," pousmála se, "a budu na sebe dávat pozor, neboj se, kdy jsem naposledy nedávala?"

Jen nad tím zavrtěl hlavou. Jistě, že věděl o spoustě situací, kdy svůj život vkládala do loterie života a smrti a někdy ji zachránil jen samotný zázrak. Znal je všechny, patrně jako jediný. Dvojčata na to měla právo. Měla právo znát vše, byla vaší součástí, druhou polovinou.

Možná už Jane mrtvá byla. Možná už jednou zemřela, v ten samý den jako její bratr.

A přesto stále dýchala. Neměla. Na okamžik se její mozek nad tím zarazil. Zachránil ji její nepřítel. Zachránil ji od smrti. A také od toho, aby konečně spatřila Jamese i všechny ostatní.

Možná v ten moment, kdy si to uvědomila, si přála zemřít, přála si, aby Siriuse nezastavila. Možná…

Její tělo by se neocitlo v bolestech, nic by jej nespalovalo. Každý další nádech by nebolel jako cruciatus a krev by nepálila jako láva. Její svaly by neztuhly na kámen, a přitom by ani nedokázala křičet. Nepřipadalo by jí, že scénu před sebou pozoruje jako nestranný pozorovatel, jako duch, co vystoupil ze svého těla.

Možná měla zemřít. Možná si to osud rozmyslel a na pokraji zatracení ji zachránil. Neudělal to poprvé, rád ji nechal trpět a prosit ho o vysvobození, které nepřicházelo.

Ani teď, když se bolest vrátila ještě s větší silou, poslední vlna, poslední marný pokus černý magie. Věděla, že lektvar zabral. Cítila to v té bolesti a utrpení. Vysvobodilo ji to. K jedinému zalapání po dechu, prudkému pohybu, kdy se vymrštila dopředu, aby vzápětí spadla Lupinovi zpátky do náruče. Vysvobodilo ji to, aby ji pohltila temnota a ona spadla do sladkého bezvědomí.


Komentáře:
Nits - Kdy si konečně přiznáš, že se mi tvé úvodky líbí... A na co chceš čekat tři hodiny, zrovna v zdejší společnosti. :D
Lily of the valley - Vánoce v březnu, to je horší než globální oteplování. Ale je pravda, že tahle povídka bude poněkud jiná, to rozhodně. :))
Catie - Děkuji. Jsem ráda, že se ti tu líbí. :)
Ronnie - Je pravda, že já buď píši slash nebo het povídky, kdy jsou ty hrdinky poněkud... problematické. I jako autor mám s tím vžíváním se problém, každá povídka je pro mě příběh, co se mi odehrává před očima. :)
Michato - Zvláštní je poněkud slabé slovo, řekla bych. :D
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michato | 23. března 2014 v 19:11 | Reagovat

Proč nikdy nevím co napsat ? :D :O Vypadám pak jako idiot co pořád dokola opakuje : Boží, super, úžasný atd. :D To není fér :D
Stejně to JE boží :D
P.S. Pochopila jsem to správně, že je/byla sestra Jamese Pottera nebo jsem idiot ? :D

2 nitts | Web | 25. března 2014 v 15:17 | Reagovat

Otravo otravná! :D
Jestli se to bude dít v depresivním duchu, máš u mě velký černý puntík. Chci vtip a svižnost a Pottera, ne styl aka BYLI JSME DĚTI, POŘÁD JSEM TI NEODPUSTILA.

3 Lily of the valley | Web | 26. března 2014 v 8:04 | Reagovat

No ne, Harry bude mít tetu! To budou určitě oba dva hrozně rádi, až se to provalí... :-P

4 Nemesis Moriko | E-mail | Web | 26. března 2014 v 10:27 | Reagovat

No, taky mi připadá, že Harry bude mít tetičku xD a k tomu napůl mrtvou:D
Krásná kapitola:3
(PS, taky bych mohla vymyslet něco originálního xD)

5 Nemesis Moriko | E-mail | Web | 26. března 2014 v 10:27 | Reagovat

* něco originálnějšího než samé "krásná kapitola":D (blbne mi net-.-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama