My little princess

2. března 2014 v 18:57 | Marrei |  One Direction
Hezkou neděli přeji. Konec prázdnin, měla bych se učit biologii, ale nakonec jsem to vzdala. Tu druhou polovinu se doučím o přestávkách, snad.
Je to Larry. Je to 15+. Je to ňuňaté, zřejmě. A tak nějak nevím, co si o tom myslet. Pomůžete mi?

Věnováno Vévé. Protože je moje, abyste věděli. A taky doufám, že se jí tohle to bude alespoň trochu líbit. :))

Za úvodku děkuji Petí. :3



Probudily ho sluneční paprsky, co skrz okno pronikaly do jejich pokoje. Pošimraly ho na tváři a on něco zabručel, ještě víc se přitulil k dece. U jeho přítele to vyvolalo tichý smích. Ještě pevněji ho sevřel v náručí. Opatrně ho políbil do vlasů.

"Dobré ráno, spáči," popřál mu, když ucítil, že se klubíčko zavrtělo a posléze zívlo.

"Ráno," odvětil mu rozespalý kudrnáč a zády se k němu přitiskl, "kolik je hodin?"

"Po desáté."

"Hm, a proč mě budíš? Máme dneska volný den, ne?" zamumlal a trochu se protáhl, jen proto, aby se vzápětí znovu schoulil a deku si ještě pevněji přitiskl k tělu.

"To ho chceš celý prospat?" zeptal se nevěřícně Louis a jen tak mimochodem se jeho ruka vkradla pod peřinu.

"Jestli to myslíš tak, jak to myslí tvoje ruka, tak proti tomu nic nemám," zahihňal se Harry a vzápětí vypískl, když ucítil ledovou dlaň na svém stehně.

"A chceš si hrát?" pokračoval jeho modrooký přítel, opatrně se ho dotýkal a užíval si, jak na to kudrnáč reaguje.

"Nejsi po ránu nějaký nadržený?" řekl mu místo toho a přetočil se, aby hlavy měli u sebe. Natáhl se k němu a věnoval mu ranní polibek. "Ale jo, tahle alternativa dne stráveného v posteli se mi líbí."

"Dojdu udělat snídani," odpověděl mu na to Louis naprosto mimo téma a hbitě vylezl z postele. Zmatený Harry za chvíli slyšel už jen jeho kroky, jak míří po schodech dolů. Nakonec zavrtěl hlavou a rozhodl se to neřešit, vymotal se z peřin a došel do koupelny.

V rychlosti provedl ranní hygienu a vrátil se do pokoje, ale jeho přítel byl stále ještě zaměstnán přípravou jídla. Při pohledu na rozestlanou postel ho napadla přímo ďábelská myšlenka. V rychlosti ustlal, pečlivě urovnal peřiny a polštáře. Nahý si pak sedl doprostřed postele a čekal.

O pár minut se vrátil Louis. Nesl sebou tác se snídaní, ale zarazil se hned ve dveřích při pohledu na svého přítele. Vzápětí se ušklíbl, odložil jídlo na stolek a vydal se ke kudrnáčovi. Ten tam seděl, nahý a v celé své kráse, s hlavou sklopenou a kousal se do rtu.

"Chceš si hrát rovnou, princezno?" zeptal se ho, když ho chytl za bradu a nadzvedl mu ji, aby se mu mohl zadívat do očí. Harry přikývl a ústa se mu roztáhla do opatrného úsměvu.

"Počkej tu a ani se nehni," poručil mu, pak slezl z postele a vydal se ke skříni. Šel na jistotu a vzápětí se ke kudrnáči vrátil i s igelitovou taškou. Harry ji zvědavě pozoroval, ale to netrvalo dlouho. Louis se uličnicky usmál a vytáhl z ní sukénku. Duhovou a podobnou těm, co nosí baletky.

Harry si ji nestačil pořádně prohlédnout, protože byl okamžitě povalen do peřin. Jeho přítel mu sukni navlékl sám a kudrnáč po chvíli propukl v tichý smích, protože to neuvěřitelně lechtalo a šimralo. Přešlo ho to hned v okamžiku, kdy se Louisovy rty ocitly nebezpečně blízko jeho penisu, a následně jej vzaly do úst. Tohle Harry nečekal, ale nedokázal si stěžovat. Ranní kouření - a že v něm byl jeho přítel sakramentsky dobrý - zatímco si on sám jen tak leží na posteli a na sobě má roztomilou duhovou sukénku.

Samozřejmě to mělo jeden háček. Těsně před Harryho vrcholem se Louis odtáhl a jen se nevinně culil, zatímco byl propalován vražedným pohledem.

"Já tě zabiju," zavrčel kudrnáč. Louis se zamračil.

"Ale no tak. To princezny nedělají," poněkud zákeřně se ušklíbl a z tašky vyndal druhou věc. Stříbrnou korunku, kterou Harrymu vložil do vlasů. Hezky ji upravil, aby nespadla a držela.

"Tak a teď snídaně," oznámil Louis a bez dalšího zaváhání došel pro tác. Donesl ho zpátky do postele a musel se ušklíbnout nad tím, jak Harry zuří.

"To fakt," začal, ale modroočko ho přerušil, nahnul se k němu a na rty přiložil prst.

"Ticho, princezno. Teď je čas na snídani. Pokud si chceš hrát s panenkami, můžeš pak," na rtech mu pohrával úsměv, když to říkal, a kudrnáč začínal chápat. I když se mu to stále nelíbilo. Mohl jen sedět na posteli, naprosto vzrušený, a přistoupit na tuto hru. Zbledl, když se podíval na to, co Louis vlastně připravil, a mimo jiné spatřil na tácu i míchaná vajíčka.

Jako kdyby Louis naprosto přesně vycítil, co si Harry asi myslí, se do nich pustil. Nabíral je na vidličku, nejprve pro kudrnáče a pak i pro sebe, krmil ho, jako kdyby se jednalo o malé dítě. Musel se usmívat při pohledu na jeho výraz.

"No tak, princezno, neusmíváš se," napomenul ho a poslední díl vajíček se změnil v letící letadlo. Harry nad tím jen protočil oči a otevřel pusu.

"Jsi debil, Louisi," řekl mu, když to spolkl.

"Tss. Tss. Copak takhle mluví princezna, Harry?" zeptal se ho nevěřícně a zakroutil hlavou. Kudrnáč si jen povzdechl, ale ustoupit nehodlal. Jeho přítel si za to mohl sám. A jak ho znal, tak si i tohle odmlouvání užíval.

Co si ale Louis rozhodně užíval, byl další bod programu. Párky. Ani ho nenapadlo je krájet, prostě jeden vzal a přisunul ho k Harryho ústům. Nepočítal ale s tím, že toho jeho přítel zneužije. Že rozhodně nemá v plánu ho sníst jako člověk a namísto toho si s ním bude hrát. Jazykem. Rty.

Potřeboval se pořádně nadechnout, ale nezabralo to. Ani když se napil pomerančového džusu. Nic. Harry si dál nevinně žužlal párek a culil se u toho.

Louis si ke svému zděšení uvědomil, že konečně tu princeznu připomíná. Alespoň trochu.

Tác se zbylým jídlem odložil zpátky na stolek. Natáhl se k Harrymu, který právě držel párek jako lízátko a roztomile ho žužlal. Sebral mu ho a okamžitě ho snědl - pro jistotu.

"Provokatére," zavrčel a přitáhl si svou princeznu - co se aktuálně jen culila - k sobě, aby ji mohl políbit. Dravě se dobývat do těch sladkých rtů podobně jako kdysi rytíři do hradů. Povalil Harryho do peřin a ani na okamžik se nevzdal líbání.

Po chvíli ucítil kudrnáčovy ruce bloudící po jeho těle, opatrně mu pomohly z oblíbeného pyžama, kterého se Louis za nic nechtěl vzdát. Chvíli to bylo jen pouhé mazlení, kdy jejich ruce zkoumaly tělo toho druhého, nehledíc na fakt, že i tak ho už znaly až moc dobře. Látka duhové sukénky je šimrala, ale ani jeden z nich ji nechtěl sundat. Jakoby tam to ráno patřila.

"Můžu?" zašeptal Louis a Harry přikývl, rozevřel nohy a přitáhl si ho blíž k sobě. Přesto se Louis na okamžik ze sevření vykroutil a z nočního stolku vytáhl lubrikant. Sklonil se ke svému příteli a pečlivě si ho připravil, nechtěl mu ublížit.

"Chceš ji sundat?" zatahal za sukénku, ale Harry jen zavrtěl hlavou a trochu se začervenal. Louis se nad tím uchechtl. Nevadilo mu to, ta duha mu slušela.

Vnikl do něj jemně a přitom ho jako vždy líbal. Věděl, že jeho přítel nemá nic proti bolesti, ale tohle by ho bolelo i za něj. Vždycky si ho vzal něžně a dnešek nebyl výjimkou. Harry byl jeho princezna. A na ty se musí opatrně.

Kudrnáč mu po chvíli začal vycházet vstříc. Splynuli v jedno objetí, sukénka je oba šimrala na holé kůži. Louis se udělal jako první a vzápětí z Harryho vyklouzl. Okamžik jen na něm ležel, hlavu položenou na potetované hrudi a snažil se popadnout dech, zatímco se mu prsty jeho přítele probíraly ve vlasech.

Pak to Harrymu oplatil - k jeho radosti podobně, jako to zkusil před snídaní, ale tentokrát to dotáhl do konce. Skončili spolu v jednom objetí, kudrnáč si spokojeně položil hlavu na břicho svého přítele.

"Chce se mi spát," zamumlal a zívl.

"Jakože druhé kolo?" podíval se na něj Louis s ďábelským úšklebkem.

"Ne, jakože spát. Jestli ti to nestačilo, tvůj problém," vyplázl na něj jazyk a pohodlně se mu uvelebil na břiše. "Já jako princezna jdu spát. Dobrou."

"Potvoro."


"No co, nemáš mě budit tak brzo. Tvoje chyba," ještě jednou na něj provokatérsky vyplázl jazyk, pak se stulil do klubíčka a za chvíli už klidně spal. Louis si jen povzdechl. I když nemohl popřít, že má doma roztomilou princeznu. Tu nejhezčí, co mu teď spí na břiše, má na sobě duhovou sukni a ve vlasech se jí leskne korunka.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michato | 3. března 2014 v 16:03 | Reagovat

Bože :333 So awesome and amazing :33333333333333

2 Yima | E-mail | Web | 9. března 2014 v 12:36 | Reagovat

Ten Louis je totálně boží. :D Ještě řekni, že to je princ na bílém koni, který jede princeznu zachránit od draka, ale zasekli se v posteli. :D

3 Tereza | E-mail | 6. srpna 2014 v 12:55 | Reagovat

Ahoj :)
Omlouvám se ti, že tě s tím otravuji. A ještě ke všemu to píšu někam, kam to absolutně nepatří.
Ale říkala jsem si, že i pro tebe by třeba mohlo být zajímavé si přečíst, jaký vliv na mě měla tvá starší povídka. A pro mě to je nutná terapie. :)

Předem se omlouvám za ten šíleně dlouhý komentář.  Já jen doufám, že když se z toho vypíšu, tak budu moci po chvíli zase začít jakž takž normálně fungovat, namísto toho zombie módu, ve kterém se momentálně nacházím..

Oh.. páni.. já vůbec nevím jak začít..

Včera jsem se dostala k tvému příběhu "Byli jsme děti" a přečetla ho se zatajeným dechem a nezadržitelným přívalem emocí. Tak neskutečně silných emocí! Že jsem nebyla schopná ani napsat komentář.
Celý zbytek dne jsem nebyla absolutně neschopná cokoli dělat a dokud jsem neusnula, tak jsem neměla v hlavě nic jiného. A jakmile jsem se druhý den ráno probudila, tak už se mé myšlenky zase točili jen okolo tohoto příběhu!

Tenhle příběh ve mně vyvolal ty nejsilnější emoce, které si pamatuju, že jsem kdy za svých téměř 23 let prožila!
Já nejsem z těch, kteří se snadno rozbrečí, ať už při sledování filmu, či čtení příběhů.  
Ale i přes to občas narazím na nějaké dílo, které mě plakat donutí. Plakat ve smyslu, že mi ukápne jedna, dvě slzy.
Pak se tu našlo pár (rozhodně by se dali spočítat na prstech jedné ruky) filmů, při kterých jsem plakala hystericky s onou třesoucí se bradou, potížemi dýchat a otřesnou bolestí hlavy. Ale to bylo nic oproti tomu, co ve mně dokázala  vyvolat tato povídka.

Žasnu, jak se ti podařilo těmi  ve skutečnosti jen několika desítkami řádků, ve mně vyvolat tu smršť která nastala poté, co jsem to přečetla. Nic tak silného jsem opravdu ještě nezažila! Začalo to pár slzičkami, následně přešlo do hysterického pláče, ale pak přišlo něco nového, silnějšího.. Začala mi být zima a zároveň horko, bylo mi slabo, téměř se mi zatmívalo před očima.. zkrátka pocity velmi podobné tomu krátce před tím než omdlíte. Ale to nebylo všechno.. začaly mi ohromně až bolestivě brnět a třást se ruce až jsem do nich chytala křeč!   Opravdu mě to vyděsilo! Měla jsem o sebe strach. Okamžitě jsem šla k zrcadlu a zkoušela test na mrtvici a když vyšel negativně, tak jsem přemýšlela o jiném nebezpečí. Celé to myslím naprosto vážně! Bez jakýchkoli hyperbol!
Přemýšlela jsem jak je možné, že takový stav ve mně dokázala vyvolat pouhá povídka. Ale stalo se!

Chci Ti tímto obrovsky poděkovat.
Tato povídka se mi zaryla velmi hluboko do duše.

Myslím/doufám, že máš před sebou velkou spisovatelskou budoucnost. Protože by byla opravdu ohromná  škoda, kdyby svět přišel o takovou autorku!

Omlouvám se. Vím, že jak nepatřičný je tento komentář TADY. Ale já nemohla jinak.

Nic jiného jsem od tebe ještě přečíst nestačila a teď odjíždím pryč. Ale nemůžu se dočkat toho, že jakmile se vrátím, tak se tu položím do tvých příběhů. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama