Třískat dveřmi se nemá, pane profesore.

15. března 2014 v 13:53 | Marrei |  Harry Potter
Hezkou sobotu přeji. :)
Mám tu pro vás jednu povídku. Slash, Snarry. Nejsem si úplně jista, a tak za kritiku budu jen a jen ráda.
Psáno pro Nits, protože jsem jí poslala Elysejský klíč. A zaslouží si to i Meredith a Emily, protože ty ho pak začaly také číst... Víte, kolik má pak člověk okolo sebe štěňat?

PS: Ach, ano, opravdu nemám hlavu na názvy povídek.

Úvodka od Nits. ^^



Práskl za sebou dveřmi.

To skutečně nebylo nic, nad čím byste se u tohoto muže pozastavili. Ne před pěti a více lety. Ale poslední dobou to byl jev skutečně nevídaný a mladší studenti Školy čar a kouzel v Bradavicích stěží věřili tomu, co se o profesoru lektvarů říkalo mezi těmi staršími, a už vůbec nedokázali pochopit varování svých rodičů a starších sourozenců.

Skutečně, Severus Snape nebyl ten, kdo by podle prváků - mezi nimiž by se jistě našlo i několik těch, kteří nadšeně odpočítávali minuty do další hodiny lektvarů - třískal dveřmi. A přesto, když dva aktivní havraspárští spolu se svou nebelvírskou kamarádkou vešli do jeho učebny, poslední, co uviděli, byl mizející černý hábit a následně až moc prudce se zavírající dveře do jeho kabinetu a přilehlých komnat.

I ten nejtupější student na škole by si domyslel, že Severus Snape je slušně řečeno velmi rozzuřený.

Nejenže práskl dveřmi vedoucími do kabinetu, dokonce to ještě jednou zopakoval u těch do komnat. A právě ten druhý zvuk způsobil, že jeden jistý profesor leknutím nadskočil, svalil se z pohovky, na které ještě před okamžikem spal, instinktivně vytáhl hůlku a vyslal první kletbu, na kterou si dokázal vzpomenout.

Červený paprsek prořízl vzduch a Severus jen tak tak uhnul, zatímco odolné dřevo dveří popraskalo a hrozilo, že se co nevidět zřítí na hromadu třísek. Snape na to udiveně koukal, jako kdyby si právě uvědomil, co to udělal.

"Co to u Merlina bylo?" zeptal se jeho patrně stejně šokovaný přítel. S námahou se posadil zpátky na pohovku, v ruce stále svíral hůlku a konečně se mu podařilo nasadit si na nos brýle, aby poznal, že ta osoba, které málem přivodil ne zrovna pěkná zranění, je někdo, s kým tyhle komnaty už nějaký čas sdílí.

Odpověď na svou otázku nedostal. Severus Snape jen pokrčil rameny, když si uvědomil, že za veškerým povykem stojí jen to, že si jednou dovolil třísknout dveřmi. Kvůli tomu se snad kouzelnický svět nezblázní, Pán zla nevstane z mrtvých a Bradavic se nezřítí. Snad.

Došel až ke knihovně a vytáhl odtamtud velmi dobře schovanou láhev ohnivé whisky. Následovala sklenička a v následujícím okamžiku mu už do hrdla stékala spalující tekutina, zklidňující rozbořenou mysl.

A přesto to nemělo takový účinek, jako dvě ruce, jež ho objaly okolo pasu a tělo, co se k němu zezadu přitisklo.

"Třískat dveřmi se nemá, pane profesore," zamumlal před několika okamžiky probuzený mladík do černého hábitu.

"A také se nemají vrhat kletby na příchozí, pane," oplatil mu Snape stejnou měrou a jeho přítel se jen zasmál.

"Kdo tě naštval?" zeptal se, zatímco ho chytl za ruku a vedl si ho k pohovce, na kterou ho povalil a navzdory nespokojenému pohledu se posadil na jeho stehna a z ruky mu vzal skleničku, co položil na stolek.

"Aktuálně? Ty," odfrkl si profesor lektvarů, ale i tak se mu dostalo jen smíchu. K jeho smůle si už i jeho přítel odvykl na kdysi naprosto samozřejmou hrozivost. Možná to bylo časem, možná tím, že po jistých věcech už to ani nejde.

"No tak," drcnul do něj, "prváci? Druháci?"

"Sedmáci," zavrčel mistr lektvarů poněkud podrážděně, věděl, že by ten zelenooký Nebelvír, se kterým sdílel tyto komnaty, ve svém výčtu směle pokračoval.

Nebelvír se zamračil, snad v duchu lovil, kdo ze sedmého ročníku navštěvuje lektvary. Na nikoho podezřelého nenarazil, žádný druhý Neville - ne, tato myšlenka byla dost naivní, Severus všechny tyhle případy natolik vystrašil, že po zkouškách NKÚ dorazilo jen několik odvážlivců, tohle se na jeho chování nezměnilo; dokonce ani typ potterovské či weasleyovské osobnosti. Normální, klidný ročník, tak proč…?

Snape si povzdechl, pochopil, že to drahému Potterovi nedojde. Mělo vůbec? Ne, to možná ani ne, ale i tak to po dlouhé době byla chvíle pro krásné teatrální povzdechnutí si.

"Vyhodili celkem sedm kotlíků, zničili dva bezoáry a jednoho mrzimorského museli odvléct na ošetřovnu," vysvětlil a na okamžik se odmlčel, ta hrozivá pauza před tím, než řekne to nejhorší, "a pak pan Jones mistrně podotkl, že stát se tohle, asi by Nagini měl o jednoho mrtvého navíc."

A Potter se smál.

Smál se, i když byl propalován vražedným pohledem, i když to nebylo až tak vhodné. Ale nedokázal si pomoc. Prostě ne.

Protože to bylo až moc pravdivé. A ironické. A sarkastické.

Severus Snape měl sto chutí ho ze sebe shodit na zem, ale nakonec to neudělal. Vlastně ho jen stáhl pod sebe na pohovku, ignorujíc fakt, že tím nebelvíra málem zadusil. Nadzvedl se na rukou, všiml si, jak Harry nasucho polkl, sám moc dobře věděl, že tohle bylo poněkud… děsivé.

"To nebylo vtipné," zavrčel a Potter přikývl. Dobrá, asi nebylo. Vážně ne. Jen trochu ironické a to je všechno.

Znovu propukl v smích.

Snape protočil oči. Chvíli jen pozoroval tělo pod ním, jak se otřásá smíchem. Šťastné zelené oči a neposedné vlasy, brýle na nose. Miloval ten pohled. A protože mu ten zvuk rozhodně nebyl příjemný, Pottera políbil.

Jen tak jemně, ale i tak to stačilo, aby mladší z nich zmlkl. Svými rty se otřel o ty jeho, o dva krásné polštářky, chutnaly ještě po čaji. Harry mu vyšel vstříc, pootevřel ústa. Chtěl to prohloubit, možná ještě něco víc, ale Snape mu to nedovolil. Odtáhl se.

Dostalo se mu ošklivého pohledu, poněkud ukřivděného. Musel se nad tím ušklíbnout. Některé věci se nezmění. A některé se obrátí vzhůru nohama.

Kdo by si tehdy pomyslel…?

Nikdo.

Tehdy, v tom jediném okamžiku doufal, že zemře. Rychle. Předal vzpomínku, už stačilo jen tak málo… Ale pokud vás někdo nenávidí, neudělá vám to tak jednoduché. Tedy… Severus si myslel, že za tím stála nenávist. Měl pocit, že celou Chroptící chýší rezonuje jen tato jediná emoce, nepostřehl, že vůbec nebyla adresována jemu a že se za ní ukrývá ještě něco silnějšího.

Láska.

Je vůbec možné pochopit, jak je někdo schopen se zamilovat do někoho, koho by měl nenávidět?

Není. Možná právě proto se to stalo.

Zachránil jeho i celý svět a to jen v jednu jedinou noc. Zachránil mu život, a když se Severus probudil na ošetřovně, byl tam.

A svými řečmi mu málem způsobil infarkt. Svět se přetočil naruby, udělal několik kotrmelců. Snape nechápal, bránil se. Uběhl týden. Pak měsíc. Rok. Něco neovlivníte, vepsal vám to osud do osnovy života a nakonec podlehnete.

Dnes se ty myšlenky vrátily, silnější než kdy jindy. Každý máme slabé místo, i Snape ho měl. V tom, co se stalo, kdy málem zemřel, a přesto se jen topil v zelených očích. U Merlina! Věděl, že by jinak zemřel, samozřejmě, nějaká část po tom toužila, sama začala hledat cestu na druhou stranu. A pak to všechno zvrátil jeden Nebelvír, který se ho z neznámého důvodu nechtěl vzdát.

Doufal, že to pomine, Potter přeci měl jít dál, opustit Bradavice… Ne, on místo toho přijal post profesora obrany proti černé magii.

Trvalo dva roky, než si Snape přiznal, že by ten vztah mohl fungovat, že něco k tomu zpropadenému Nebelvírovi cítí.

Náhle byl z přemýšlení vyrušen, něčí ruce ho objaly a kdosi se k němu zezadu přitiskl. Povzdychl se, ale nebyl naštvaný, ani zklamaný, nic z toho. Jen ho ten Nebelvír stále překvapoval.


Trvalo mu to dva roky. Teď stačí dvě sekundy, aby profesor lektvarů roztál, otočil se, nadzvedl obočí. Unikl mu úšklebek, a pak si Pottera dotlačil zpátky na pohovku, aby dokončil to, co začal.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nitts | Web | 15. března 2014 v 14:19 | Reagovat

*třískne dveřmi*
haf?
Snarry
Snarry
Snarry
Snarry
ne, pardon, možná by to chtělo seriozní komentář.
Bylo mi ctí tohle betovat, děkuji ti, lesní žínko. A taky jsem ráda, že jsi dala na mé vymrčování si a napsala to. ^_^
Děkuji ti z celého svého mrzimorskonebelvírského srdce.
...ta povídka je super.

2 Michato | 15. března 2014 v 14:39 | Reagovat

To.Je.Prostě.Úžasný :DD
I když mi celou dobu běželo hlavou něco jako : "Jak se ti to může líbit, vždyť by mohl být jeho otec. Je to nechutný a úchylný!"
Načež druhý hlásek odpověděl: "Prd nechutný. Je to zatraceně boží!"

3 Catie XXXXXXX | Web | 15. března 2014 v 15:08 | Reagovat

boží to je

4 LU | Web | 15. března 2014 v 18:48 | Reagovat

paráda :)

5 Lily of the valley | Web | 15. března 2014 v 20:03 | Reagovat

Věkový rozdíl bych neřešila vůbec :D Z mého hlediska - zase taková hrůza to není. :)
Ale co se mi líbilo byla ta chemie mezi nima, zřetelná mezi řádky, luxusně popsáno. :)
Ze začátku mi to přišlo trochu... lehce slabší, než normálně, ale konec se dostal zpátky a bylo to fajn počtení. :) Díky :)

6 Michato | 15. března 2014 v 20:43 | Reagovat

[5]: Spíš něž věkový rozdíl mi přijde horší než to, že skoro randil s jeho matkou :D

7 Lily of the valley | Web | 15. března 2014 v 22:47 | Reagovat

[6]: Nerada kopíruju přejaté věci, ale tohle mi připomnělo: "Nový lekár psychiatrickej liečebne sa pri zoznamovaní s pacientmi pýta:
,, Vy ste sa sem ako dostali? "

Pacient:
,,No viete, za všetko môže moje manželstvo to som nemal nikdy urobiť!
Vzal som si jenu vdovu, ktorá mala dospelú dcéru, ktorá sa stala mojou nevlastnou dcérou ... Keď nás prišiel navštíviť môj otec, tak sa do dcéry zamiloval a potom sa s ňou aj oženil. Teda moja nevlastná dcéra sa stala mojou nevlastnou matkou. Potom sa mojej žene narodil syn, ktorý bol samozrejme aj otca švagor, lebo to bol brat jeho manželky. No a keďže moja dcéra bola mojou nevlastnou matkou, jej malý brat, môj syn, sa stal mojím strýkom. Z toho vyplýva, že moja žena, ktorá je matkou mojej nevlastnej dcéry, je tiež mojou babičkou a ja som teda jej vnuk. Ale to nie je všetko. Pretože, mám za manželku svoju nevlastnú babičku, nie som len manžel a vnuk, ale som aj svoj vlastný dedko ... No nešiblo by vám s toho?"

Takže Seví je na tom ještě dobře :D

8 Desire | E-mail | 16. března 2014 v 0:26 | Reagovat

Miluji Snarry. :3
Jo přesně tak! A nebojím se to přiznat! Například, naprosto nechápu, jak může žít někdo bez toho, aniž by přečetl: Elysejský klíč, Until Proven, Cambiare Podentes, Vychytralý plán, Bolesti a Rozpory, Čajovou sérii, Dychtivý šepot, Quid pro Quo, Údolí dračích ruží... Prostě nechápu! :D
Jinak povídka je hezké, taková jednoduchá, bez nějakého složitého děje, prostě oddechovka. :)

9 Nebeská | Web | 16. března 2014 v 8:17 | Reagovat

Nejsem zrovna fanoušek Slashe, ale tahle povídka se mi líbila - sice si začínám od Nel-ly zvykat, haha, ale i tak. :D
Začátek se mi moc líbil, pobavila jsem se u toho, jak ho málem sestřelil kouzlem. Jooo, Sevie, netřískej těma dveřma! :D

10 Emily. | 16. března 2014 v 14:36 | Reagovat

Okay, miluju Snarryho.
TO JSEM NEČEKALA, ŽE SE NĚKDY STANE, BUT...
awwawwwww.
To je tak krásné. Ten konec.
Aw.
Je to skvělé. :3

11 AnthozyNub | E-mail | 26. srpna 2017 v 22:59 | Reagovat

cialis quick
http://cialis-walmart.net - cialis over the counter
  cialis 5mg cost announcements
<a href="http://cialis-walmart.net">cialis over the counter at walmart
</a> - cialis dosage 20 mg announcements
cialis soft gel tabs

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama